Tardigradi, známí také jako vodní medvědi nebo mechu prasátka, jsou fascinující tvorové, kteří by mohli přežít i na Marsu. Tito mikroskopičtí tvorové, kteří měří jen 0,02 mm, jsou schopni přežít v extrémních podmínkách, které by zničily většinu ostatních organismů. Žijí doslova všude na Zemi, od pobřežních dun po hory, od deštných pralesů Amazonie po pusté krajiny Antarktidy. Ačkoli někteří žijí na souši, potřebují vodu kolem svého těla, aby mohli dýchat a zůstali hydratovaní. Proto preferují půdu, mech nebo listy pokryté vrstvou vody a často se vyskytují ve sladkovodních tělesech, jako jsou jezera, řeky a rybníky. Přestože jsou téměř nesmrtelní, vyvinuli si úžasné taktiky přežití, které by jim mohly pomoci přežít i na Marsu.
Klíčové poznatky
- Tardigradi jsou schopni přežít v extrémních teplotách od -48°F do 302°F.
- Mohou odolat tlaku šestkrát většímu než tlak na dně oceánu.
- Jsou schopni přežít ztrátu 99% obsahu vody ve svém těle.
- Mohou přežít extrémní radiaci a vakuum vesmíru.
Extrémní teploty a tlak
Tardigradi jsou schopni přežít v širokém rozsahu teplot, od -48°F do 302°F. Na Marsu jsou teploty mnohem nižší než na Zemi, mohou klesnout až na -200°F a stoupat až na 70°F. Nejnižší teplota na Zemi byla zaznamenána v Antarktidě a dosáhla -128,6°F, zatímco nejvyšší teplota byla zaznamenána v Kalifornii a dosáhla 134°F. Tardigradi jsou také velmi odolní vůči silnému tlaku, mohou odolat tlaku šestkrát většímu než tlak na dně oceánu. Na Marsu je tlak asi šestkrát silnější než v hlubinách oceánu, což by pro tyto malé tvory bylo příliš mnoho. Museli by se vyvinout, aby se stali ještě odolnějšími.
Strava a voda
Jedním z hlavních problémů pro tardigrady na Marsu by byla strava. Někteří tardigradi se živí rostlinami, jako je mech, řasy nebo kvetoucí rostliny, zatímco jiní jsou masožravci a jedí menší tardigrady nebo jiné mikroskopické organismy. Na Marsu by nenašli nic podobného, takže bychom museli naplnit jejich malé kosmické lodě zásobami jídla. Voda by byla dalším velkým problémem. Mars je dnes suchá a prašná poušť, ale kdysi na jeho povrchu tekla voda. Většina této vody je pravděpodobně uvězněna v minerálech v kůře planety. Některé starší výzkumy naznačují, že většina této vody unikla do vesmíru, když sluneční záření zničilo atmosféru Marsu, ale novější studie ukazují, že většina vody je stále tam, skrytá a čekající na objevení.
Přežití v extrémních podmínkách
Tardigradi mají úžasné instinkty a mohou přežít i v těch nejtvrdších podmínkách. Pokud ztratí 99% obsahu vody ve svém těle, mohou přežít tím, že pozastaví většinu svých životních funkcí. Mohou zůstat v takovém stavu několik let. Tardigradi mohou také absorbovat extrémně silné nárazy, které by snadno zničily jiné živočichy, včetně nás. Mohou odolat úrovním radiace tak vysokým, že by zničily člověka.
Tardigradi ve vesmíru
Tardigradi již byli vysláni do vesmíru. V roce 2019 byla na Měsíc vyslána kosmická loď nesoucí tisíce tardigradů, první lunární knihovnu, vzorky lidské DNA a archiv o velikosti DVD obsahující 30 milionů stránek informací. Před přistáním však řídící středisko ztratilo kontakt s kosmickou lodí a ta se zřítila na povrch Měsíce. Po mnoha diskusích a analýzách tým předpokládal, že knihovna přežila a možná i tardigradi. Byli v dehydratovaném stavu, takže se smrskli do malých kuliček, snížili svůj metabolismus a vypudili většinu vody ze svých těl, čekající na lepší prostředí, kde by mohli být znovu ve své nejlepší formě. Tito tvorové mohou zůstat v tomto stavu desítky let a přežít extrémně tvrdé podmínky.
Další experimenty
V roce 2007 vyslal tým vědců skupinu těchto malých vodních medvědů na oběžnou dráhu naší planety na vnější straně rakety na 10 dní. Když se raketa vrátila na Zemi, 68% těchto tvorů bylo naživu. Vědci také testují, zda by na Marsu mohly přežít i jiné formy života. Provedli experiment nazvaný BIOM na Mezinárodní vesmírné stanici, kde vystavili malé organismy, jako jsou řasy, bakterie a další podobné tvory, extrémním podmínkám ve vesmíru po dobu 18 měsíců. Mnoho z těchto malých forem života přežilo tyto tvrdé podmínky a vrátilo se na Zemi jako skuteční vesmírní hrdinové.
Život na Marsu
Život na Marsu nemusí být úplně nová věc. Před miliardami let mohl být Mars trochu jako Země. Pravděpodobně měl vodu, což je jeden z klíčových prvků pro život. Vědci věří, že na Marsu mohly žít malé organismy zvané metanogeny, které se skrývaly pod povrchem, aby se chránily před silnou radiací. Tyto organismy mohly dýchat vodík a oxid uhličitý a vydechovat metan. Mohly však také ochladit planetu příliš, když spotřebovaly vodík, který byl tehdy silným skleníkovým plynem. Je možné, že tyto starodávné mikroby jsou stále někde tam, uvězněné v ledu hluboko pod povrchem, čekající na lepší podmínky, aby se probudily, nebo na nové kamarády ze Země.
